Zkušenosti ze Švýcarska

Karel Goričan
Hôpital du Jura Bernois SA, Švýcarsko

Zdravím všechny, také bych rád přispěl troškou po pár měsících co pracuji v malé nemocnici na interně. Přišel jsem do nemocnice jako čerstvý absolvent 2.LF v Praze.

1. Jak žádat o místo?
Optimální je dle mého názoru poslat poštou životopis a motivační dopis, ostatní dokumenty jako diplom (jeho překlad, slyšel jsem že tu mají velké obavy z falešných diplomů z východní Evropy), doporučující dopisy a potvrzení o absolvovaných stážích. Životopis doporučuji na jednu stranu, stejně jako motivační dopis. Žádosti o místa tu dostávají z celého světa. Bude-li to dlouhé, otrávíte je v mžiku a nikdo to nebude číst. Vše zaslat přímo zodpovědnému kliniky. Poslat to na personální oddělení, což se mi povedlo, je chybou. Pochopitelně by nemělo chybět potvrzení o jazykové úrovni, údajně stačí úroveň B2 dokonce jako potvrzení o absolvování kurzu této úrovně. O místa se žádá jeden až dva roky předem, ale pochopitelně dochází k menším pohybům pár měsíců před. Jelikož my přicházíme do systému přeci jen s určitým handicapem vůči Švýcarům, neváhal bych poslat žádost co nejdříve. Těch co to odkládají je vždycky dost.
2. Co na Vás ocení?
Počítá se cokoli, čím se odlišíte od ostatních:zahraniční stáže, dobrovolná pomoc v zahraničí atd. Možnosti dnes jsou veliké, pokud máte zájem pracovat ve Švýcarsku, není to nezbytné, ale velmi pomůže stáž např. v Lausanne, v Ženevě atd. Stačí tam napsat email a obvykle to není problém zorganizovat, pokud opět, píšete dostatečně brzy. Frankofonní Švýcarsko je velmi malé. Lidé ve vyšším vedení nemocnic se často znají nebo o sobě vzájemně ví. Tím se Vám hned podaří navázat jakýsi kontakt se zdejším prostředím, který pak na pohovoru zužitkujete a nezavítáte jako naprostý ‚stranger‘.
3. Mám šanci se dostat na vybranou specializaci?
Někdo jde přes vědu, někdo přes malé nemocnice a nejdříve jiné obory jako geriatrie. Na periferii (= v menších městech) se zdá je v zásadě stále nedostatek internistů, ale i chirurgů, čehož je možno využít. Dle kuloárních informací se ale situace zlepšuje a šéf prý nebude nucen pravděpodobně tolik cizinců do budoucna přijímat. Katastrofální je tu zvlášť nedostatek psychiatrů. Obvykle i Švýcaři začínají po škole v malé nemocnici a po roce či po dvou jdou do univerzitní nemocnice. Je tu velký boj o malé oblíbené obory jako oční, ORL, gynekologie, urologie.. Na ty si i Švýcaři jsou mnohdy nuceni počkat, i když se s tím tak netrápí, protože jsou přesvědčení že např. po roce interny a roce chirurgie získají zkušenosti, které se jim jen tak neztratí.
4. Specializace: Vše dostupné ve třech jazycích na fmh.ch.
5. Nemocnice a pracovní doba:
V místní nemocnici jakožto asistent na interně pracujete a točíte se na étage – interní oddělení (12 postelí na asistenta), urgentní příjem s hopital de jour – plánovaní ambulanti, soins – malé oddělení intenzivní péče a geriatrie. Noční jsou formou 7 nočních po sobě 4krát za rok následně s týdnem odpočinku, který se nepočítá jako dovolená. Na patře je velká vizita v pondělí a ve čtvrtek. Každý jiný den děláte po své vizitě tzv. contre-visite, diskutujete se šéfem své pacienty. Na urgentu je během dne jeden asistent internista a jeden asistent chirurg. Jako internista si tedy děláte interní ambulanty a hospitalizace a dělíte si eventuálně pediatrické případy. Odskakujete na plánované ambulanty do hopital de jour. Na malé intenzivní péči je asi 5 postelí. Není to klasická JIP, spíše pro monitoraci a nestabilní pacienty, eventuálně non-invazivní ventilaci. Během nočních jste sám na celou nemocnici, děláte tedy všechno co přijde. Děti nicméně nemůžete hospitalizovat. Vše co v noci nebylo diskutování s nadřízeným, je ráno prezentováno na hlášení, tak že kontrola a reflexe velmi dobře funguje. Ve Švýcarsku je dle mého názoru slušná úroveň medicíny a zdaleka více si tu potrpí na léčbě dle řady rizikových faktorů počítaných dle různých skóre a guidelines, než podle nějakého pocito-úsudku. 7:45 ranní hlášení, 17:45 večerní hlášení. V poledne můžete oficiálně odejít na oběd, realita je však jiná. Ve smlouvě máte 50 h/týdně, pracuje se ale více. Na večer Vám obvykle zůstává administrativní práce. Lékaři tu ale v zásadě drží pusu a krok. Plat je nadstandardní k okolním kantonům a větším nemocnicím. Systém se ale bude pravděpodobně brzy měnit. Nemocnice je vcelku příjemná a vybavená. Menší nemocnice asi neexistuje, ale máme tu i MRI a CT. Vážnější případy se vozí do Bienne či do Bernu.
6. Pracovní povolení:
Dostal jsem povolení B na 4 roky, které je prodloužitelné při prodloužení smlouvy. Vyřizuje se na příslušném místním úřadě a posílá se do hl. města kantonu. Neslyšel jsem, že by s tím měl někdo problém.
7. Zdravotní pojištění:
Vyřizovat co nejdříve, ale pokud doložíte zpětně VZP potvrzení o pojištění v zahraničí, proplatí Vám za měsíce, co jste platili v obou zemích. Praktické je využít stránku comparis.ch, kde naleznete spoustu užitečných informací, porovnání celé řady služeb a často Vám to umožní si službu včetně zdravotního pojištění online objednat. Systém zdravotního pojištění tu byla také zhruba vysvětlený. Platíte měsíčně tzv. franchis (min. 160chf.) s tím že zároveň si financujete veškerou zdravotní péči kromě úrazového(placené zaměstnavatelem) sám do určité částky (tuším 2000-3000chf) za rok (která je tím nižší, čím vyšší si vyberete franchis = roční spoluúčast). Dále už je jen nějaká menší částka a zbytek za Vás platí pojišťovna. Jste-li tedy v dobrém zdravotním stavu, vyplatí se nízká franchis, ale je třeba mít našetřeno pro případ nemoci. Zubní péče je mimo, čili bud‘ se připojistíte nebo jste samoplátce. Švýcaři za zubní péčí často dojíždějí do okolních zemí např. do Francie. Za velkými stomatologickými zákroky pak třeba i do Maďarska.