Obecné informace
V Itálii je lékařů nadbytek, takže pokud nejste špičkový odborník, těžko na Vás budou někde čekat. V současnosti je velmi obtížné i pro Itala získat regulérní zaměstnanecké pracovní místo. Stát nemá peníze, a proto v nemocnicích nabízejí řadu „atypických“ pracovních smluv, při kterých dostanete o dost nižší plat a navíc odvody na sociální pojištění (důchod) jsou při takové smlouvě nižší nebo i nulové. Nemocenská, dovolená a mateřská nebývají pevně ukotvené, ale řeší se dohodou, což může být velmi ošemetné. Vaše svoboda a nezávislost jsou samozřejmě ty tam, pokud peníze na Váš plat obstarává Váš šéf (nejčastěji přes farmaceutickou firmu). Dokonce se stává, že lékaři pracují v nemocnici i zadarmo, jen proto, že je to baví nebo aby si udrželi kontakt s oborem a to platí nejen pro absolventy.
Úroveň italské medicíny je přesto všechno stále celkem slušná, i když nejednotná. Hlavní rozdíly jsou mezi regiony na severu a na jihu země, proto řada obyvatel jihu jezdí za lepší léčbou na sever. Přesto je zdravotní péče v určité míře dostupná pro všechny, a to i pro cizince z mimo-evropských zemí. Státní zdravotní systém (Sistema sanitario nazionale-SSN) je stále poměrně benevolentní. Movitější pacienti mají navíc možnost svá vyšetření a hospitalizace urychlit díky samoplátcovství. Ve státních zdravotnických zařízeních se používají nejnovější léky a postupy, ale pracuje se ve zchátralých nemocnicích; například údržbu některých přístrojů si oddělení hradí z alternativních finančních zdrojů, nijak se to tam nepřehání s úklidem, apod.
Zdravotnictví v Itálii – struktura lékařského vzdělání
Studium na lékařské fakultě (LF) v Itálii trvá 6 let a ukončuje ho obhajoba diplomové práce (tesi di laurea), absolvent dostane nějaké výsledné hodnocení (max je 110 + pochvala), které závisí na průměrných známkách při zkouškách během celých 6 let a na hodnocení diplomky.
Za studium se platí poplatky univerzitě, orientačně na Milánské Statní Universitě (Universita‘ degli Studi di Milano) kolem 4000€ za školní rok. Od letošního roku 2013 by měly být přijímací zkoušky na LF celonárodní a ne na jednotlivé univerzity (kdo je dobrý, vybere si, kde chce studovat, ostatní půjdou tam, kde na ně zbyde místo).
Po promoci následuje půl roku předstátnicových praxí na základních oborech: interna, chirurgie, praktik, gynekologie, a pak státnice samotné, které spočívají v kvizovém testu „multiple choice“, na který jsou předem k dispozici otázky na přípravu. Po úspěšném složení testu se lze zapsat do Lékařské Komory (Ordine dei Medici) a začít pracovat.
Pokud jste absolventi LF v ČR: Aby Vám uznali vzdělání (riconoscimento del titolo di laurea in medicina e chirurgia + abilitazione alla professione del medico), musíte si zažádat na Ministerstvu zdravotnictví (Ministero della salute). Po předložení vyžádané dokumentace se obrňte trpělivostí a čekejte (řádově měsíce). Není nutné dokládat oficiálně žádnou znalost italštiny.
V dobách před naším vstupem do EU byl průběh uznávání jiný: udělat jakousi rozdílovou zkoušku, po které nastoupíte do 6. ročníku, pak napsat diplomku a odpromovat znovu v Itálii. Tenhle postup, pokud je ještě možný, by měl člověk zvážit, pokud se chce následně hlásit na nějaký žádaný specializační obor (viz dále specializace).
Postgraduální vzdělávání
Atestace/specializace je stále součástí univerzitního vzdělávání. Znamená to, že se jednou ročně ve stejné dny v celé Itálii konají přijímací zkoušky na specializační školy (Scuole di specializzazione): většinou jeden den interní obory, další den chirurgické obory a pak ještě „služby“ (z italského "servizi", tedy: radiologie, ARO, atd.). Zkouška se skládá ze dvou částí, první: písemný test stylem „multiple choice“ 60 otázek vybraných asi z 5000 otázek publikovaných každoročně předem (Většina přijatých končí test s plným počtem bodů.) Další část je praktická, písemně nějaký „case report“ a podobně, s max. ohodnocením 15 bodů. Další body, které chybí do 100 jsou za diplomovou práci (max. 7,5 bodu) a za známku u promoce, publikace, atd. Z tohoto vyplývá, že absolvent LF v ČR je v nevýhodě už v tom, že nemá žádné body za diplomku. Obory, na které je nejvíce volných míst jsou ARO nebo radiologie. Když zkouškou neprojdete, tak máte možnost až zase za rok. Většina studentů italských LF začíná kolem 4. ročníku docházet na vybrané oddělení, kde pak nachystá diplomku a pokračuje po promoci až do úspěšného přijetí do specializačního vzdělávání jako stážista (medico frequentatore/volontario), tudíž gratis, to trvá většinou měsíce ale někdy i roky! Když Vás do specializačního vzdělávání přijmou, dokončit ho je už jednoduché; každoročně máte ústní zkoušku, která je celkem fiktivní, a vše zakončíte rezidenční prací, která nemusí mít žádnou zvláštní vědeckou úroveň. Specializační vzdělávání trvá 5-6 let podle oboru a dostáváte během něho stipendium od univerzity kolem 1800€/měsíčně. O délce specializačních vzdělávání se momentálně znovu jedná; snaha je jejich trvaní zkrátit, aby se ušetřilo. V průběhu specializačního vzdělávání máte hypoteticky splnit různé požadavky, ale nejde o nic striktního, záleží na Vás, na Vašem šéfovi a na nemocnici, kolik se toho naučíte. Vaše práce by teoreticky měla mít vždy nějakého supervizora (medico strutturato), takže jste poměrně chráněni; často nemáte ani noční služby. Nevýhodou je ovšem velmi rozšířený zlozvyk ze strany supervizora chovat se k Vám jako ke svému malému otrokovi, což vyplývá jednoduše z toho, že Vás do nemocnice přidělila univerzita a až si specializaci doděláte, nejspíše půjdete jinam. Často jste spíše takový „podržtaška“ než samostatný lékař. U chirurgických oborů je tento přístup poměrně vražedný, proto existují chirurgové, kteří dodělali specializaci, ale mají za sebou limitované zkušenosti z operačního sálu. Je běžné, že jako rezident používáte recepty a razítko svého supervizora (na svoje nemáte nárok) a falšujete jeho podpis. Vy existujete a neexistujete zároveň: Vaše jméno pacient najde například na propouštěcí zprávě, ale už většinou ne na internetových stránkách nemocnice, apod.
Pro zájemce o atestaci z praktického lékařství je postgraduální vzdělávání jinak organizované; nezaštiťuje ho univerzita, ale struktury na regionální úrovni. Dělají se také přijímačky jednou ročně a to formou testu, který je jediný, na nějž nejsou otázky předem k dispozici. Kurz trvá 3 roky, nemáte v podstatě žádnou zodpovědnost, protože jen přihlížíte práci jiných a chodíte na přednášky. Zkoušky se neskládají, jen se píše závěrečná práce, takže celková úroveň přípravy je pochybná. Stipendium je poloviční proti specializační škole, kolem 850€/měsíčně.
Teoreticky v Itálii bez atestace nemůžete být zaměstnancem nemocnice! Absolventi nebo i lékaři na specializační škole, kteří si chtějí přivydělat, dělají lékaře, který odebírá krev, pracuje v LSPP (lékařská služba první pomoci = Šafránek z „Básníků, který chodí po pacientech s brašnou), zastupuje praktika, dělá noční služby v zařízeních typu LDN a podobně..
Po atestaci si začnete hledat to, čemu já říkám „první opravdická práce“. A tady teprve přichází ten největší kámen úrazu! Dnes je velmi pravděpodobné, že dostanete nějakou „atypickou“ smlouvu a ne smlouvu regulérní. Pokud máte přece jen štěstí, můžete ve státní nemocnici regulérně začít jako „dirigente medico di I.livello“ se smlouvou typu: „incarico“ (zaměstnanecká smlouva na dobu určitou), kterou ideálně bude následovat smlouva na dobu neurčitou; té vždy předchází konkurz (hodnotí se CV a provádí zkouška z oboru) vypsaný na celostátní úrovni. Z úspěšného kandidáta se stane hovorově řečeno „medico strutturato“, což přesně vyjadřuje to, že je „nadosmrti“ součástí struktury dané nemocnice a nikdo ho odtamtud nedostane. Pokud by chtěl jít pracovat jinam, může buď celkem složitě žádat o přeložení, když není možné, musí dát výpověď a začít od nuly někde jinde. Nástupní tabulkový plat pro dirigente medico di I.livello je kolem 50000€/ročně. Plánované zvýšení tabulkového platu po 5-ti a více odpracovaných letech bylo v minulých letech státem až do odvolání zablokováno, což znamená, že Váš plat se po 5-ti letech práce v nemocnici nezvýší o přibližně 450€ měsíčně jako tomu bylo dříve.
Většina lékařů typu „medico struturato“ si přivydělává vyšetřeními pro samoplátce (často přímo v nemocnici ve vyhrazených hodinách) nebo mají při práci ve státní nemocnici ještě svou vlastní ambulanci, případně dělají obojí. Další možností je pracovat přímo pro soukromou nemocnici, kde jsou ale pracovní podmínky pro „neprimáře“ obecně horší.
Lékaři specialisté s atypickými smlouvami pracují často nejen v nemocnici, ale přivydělávají si ještě jinou aktivitou, podobně jako jsem zmínila u absolventů a rezidentů.
Proč do Itálie?
Výhody:
- klima, obzvlášť na jihu a možnost žít u moře
- spousta krásných míst k vidění: hory, moře, jezera, památky .. nudit se nelze. Itálie je také velmi různorodá, každý region je jiný
- všudypřítomné výborné jídlo, většinou i zdravé, připravované z kvalitních sezónních surovin...netřeba představovat. Umírněnější konzumace alkoholu.
- všudypřítomný smysl pro vkus... týká se architektury, oblékání, účesů, apod.
- Italové jsou sympatičtí, srdeční, neberou se moc vážně, jsou otevřenější než my, což značně ulehčuje první kontakt. A navzdory tomu, co se předpokládá, nejsou zásadně nespolehliví jako jednotlivci
- velmi rozšířená tendence k dobrovolnické práci, což úzce souvisí se zdravotnickým a sociálním sektorem
- zdánlivě větší stabilita partnerských vztahů (nižší rozvodovost) a větší rodinná soudržnost
Nevýhody:
- země je v současnosti ve velmi špatné ekonomické situaci, ze které vidím jen pomalou a dlouhou cestu k lepšímu. Zatímco generace dnešních důchodců se má výborně (často stačilo, aby doma pracoval jen muž a rodina má stejně byt, domek u moře, u jezera nebo i na horách a ještě dnes se svým tučným důchodem pomáhá dětem a cestuje)...dnešní třicátníci a čtyřicátníci (o mladších ani nemluvě) mají neuvěřitelné problémy se osamostatnit; hlavním důvodem jsou mizerné pracovní podmínky (až na druhém místě je hyper-opatrovatelská italská matka:)), a když se k tomu konečně dopracují, přežívají bez rezerv. Díky nekvalitním pracovním smlouvám často odvádějí málo nebo nic na svůj budoucí důchod, na soukromé penzijní spoření už plat nestačí, a tak na stáří radši ani nemyslí. Dětí se rodí málo, pozdě a „starým“ matkám.
- Itálie je stát velmi neefektivní, má absurdní národní politiku, pomalé soudnictví, přemíru byrokracie. Princip zaslouženého postupu je skoro neexistující, takže Váš životopis má pouze relativní hodnotu a spíše potřebujete známosti. Přitom stále musíte řešit nějaké konkurzy a pořadníky; že by Vás nějaká státní instituce zaměstnala jen tak, protože jste schopný, je absolutní utopie. Cesta za jakoukoli odbornou prací je velmi krkolomná a dlouhá a to pro většinu oborů: právník, architekt, učitel, lékař. Itálie je země pro staré: prezident má skoro 90 roků a ani od Vás do 40 let nikdo žádný kariérní výsledek očekávat nebude...
- je velmi těžké zorientovat se v jakýchkoli pravidlech, vyhláškách, například internetové stránky některých institucí nejsou aktualizované už roky. Vše se jeví jako komplikované, nepružné, někdy nelogické, což vytváří ideální podmínky pro nerespektovaní pravidel. Itálie je prostě takový velký Kocourkov. Často se pravidla dají vyložit více způsoby, jakoby realita byla spíše šedá než černo-bílá.
- ženy jsou pracovně znevýhodněné snad ještě více než u nás
- Italové jsou poměrně nepraktičtí a taky nedochvilní
- katolická církev je všudypřítomná (kdo chce zařadí si mezi výhody)