Obecné informace
Stejně jako do zemí Evropské Unie, i do Švýcarska je cesta českému lékaři otevřená. Jednak se české diplomy ve Švýcarsku dnes automaticky uznávají, za druhé je (zatím) poměrně snadné získat pracovní povolení.
Množství administrativních formalit se značně liší podle toho, jestli jste absolvent/ka nebo atestovaný/á. Detaily najdete v jednotlivých sekcích po promoci, po atestaci do (státní) nemocnice a po atestaci do soukromé polikliniky nebo ambulance
Proč do Švýcarska?
Výhody:
- medicína a věda na výborné úrovni (na evropské poměry)
- na Evropu vysoké finanční ohodnocení
- pravidla a předpisy jsou jasně definované a dobře se v nich orientuje
- zdravotnictví není tolik kontrolované státem jako např. ve Francii
- země jako celek i její jednotlivé součásti dobře fungují
- směs kultur a jazyků; např. v Ženevě žije 40% cizinců (nebudete jediný/á)
Nevýhody:
- není součástí EU a proto je potřeba pracovní povolení
- hierarchické uspořádání lékařů v nemocnici
Zdravotnictví ve Švýcarsku
– struktura specializačního vzdělání
Švýcarské zdravotnictví je poměrně dosti založeno na primární (ambulantní) péči. Co je možné léčit ambulantně, to se tak léčí. Naprostá většina ambulantních lékařů pracuje v soukromých ambulancích nebo na soukromých poliklinikách. Naproti tomu většina nemocnic je státních; soukromých nemocnic je málo a existují spíše jen ve velkých městech. Podle mého názoru je práce lékaře v soukromé sféře ve Švýcarsku důstojná. Naopak lékaři v státních nemocnicích jsou uspořádáni do rigidního hierarchického systému, který má 5 stupňů: absolvent (ve frankofonní části tzv. l‘interne nebo médecin assitant), pak chef de clinique, pak médecin-adjoint, pak médecin-chef, nakonec professeur. V podstatě jediný, kdo pracuje přímo s pacienty je absolvent (interne, assistant). Ostatní dohlíží na úroveň pod sebou.
Absolventi (ve frankofonní části tzv. l‘interne nebo správněji médecin assistant; v německy mluvící části tzv. Assistenzarzt) se přijímají do nemocnic obvykle na dva roky a potom musí odejít do jiné nemocnice. Ve většině nemocnic interni začínají (a končí) na konci listopadu. Předatestační příprava (postgraduální vzdělávání) trvá podle oboru přibližně pět let jako je tomu v ČR, takže interne za tu dobu vystřídá zpravidla tři nemocnice. Postgraduální vzdělávání sice ve Švýcarsku nemá přesně předepsanou strukturu (jako je tomu třeba ve Spojených Státech), nicméně vzhledem k tomu, že je internovi jeho chef de clinique neustále k dispozici a že chef de clinique nemá žádné své pacienty (jen dohlíží na interny a učí je), je v tomto ohledu postgraduální vzdělávání ve Švýcarsku lepší než v ČR. Interne bere podle města mezi 5000-8000 Franků za měsíc. Interne má podle nemocnice (na interním oddělení) na starosti 8 až 15 pacientů. Na dva absolventy zpravidla dohlíží jeden chef de clinique.
Chef de clinique (v německy mluvící části tzv. Oberarzt) je lékař po atestaci. Je to také dočasná pozice a obvykle s ním nemocnice smlouvu podepisuje na 2 roky; pak jde do jiné nemocnice na další dva roky. Celková délka této pozice není předepsána, ale obvykle jsou lékaři v pozici chef de clinique okolo 5 let, ale v německé části Švýcarska déle, údajně i 10-15 let.
Médecin-adjoint (v německy mluvící části tzv. Leitender Arzt) je jakási akademická mezipozice a je ještě vzdálenější od přímé péče o pacienty než chef de clinique. Médecin-adjoint je z velké části administrativní pozice. Stará se o chod programu postgraduálního vzdělávání a chod příslušného oddělení.
Médecin-chef (v německy mluvící části Chefarzt nebo Ärztlicher Direktor) je první pozice v hierarchii, která není dočasná. Smlouva s nemocnicí je často na dobu neurčitou a lékař v této pozici setrvává léta bez omezení a bez potřeby měnit nemocniční zařízení. V některých nemocnicích (hlavně v soukromých) neexistuje žádná pozice mezi internem a médecin-chef. Médecin-chef v tomto případě přímo učí interny a zároveň má své pacienty.
Professeur (nebo chef de service) je administrativní a řídící pozice něco jako u nás primář. V akademických zařízeních je ještě před ním pozice Médecin adjoint agrégé.
Vedle toho se dá pro státní nemocnici pracovat nezávisle jako „smluvní lékař“, fr. tzv. médecin agréé nebo někdy médecin associé, něm. Belegarzt. Máte specifickou smlouvu s nemocnicí většinou na částečný úvazek a nespadáte do jejich hierarchického systému. Například kardiolog, který má soukromou praxi, dojíždí párkrát týdně do nemocnice na konzultace.
Já osobně jsem od takové hierarchie ve Spojených Státech značně odvykl a není mi příjemná ať už bych byl na jakékoli úrovni. Naprosto odlišně ovšem vidím možnosti atestovaného lékaře ve švýcarské soukromé sféře. Na soukromé poliklinice si děláte medicínu podle svých zásad a přesvědčení a za výsledky jste odpovědni sami sobě a pacientovi. Navíc v nadcházejících letech bude ve Švýcarsku v ambulantní sféře údajně chybět více než 1000 lékařů. Myslím, že je to skvělá příležitost.
Stejně pozitivně vidím Švýcarsko pro lékaře, kteří se chtějí věnovat akademii popřípadě výzkumu a tolik jim nevadí procházet během mnoha let několik hierarchických pozic.