step 1

29.09. 2014 som absolvovala STEP 1 v Mnichove.
Kedze uz dva roky pracujem na urazovaj chirugii, ortopedii, bol pre mna STEP 1 popri praci velmi narocny. Vela preklinickych predmetov som uz zabudla, takze som toho musela velmi vela dohanat.
Na STEP1 som sa pripravovala z First Aid a High Yield Molecular Biology, Microbiology, Behavioral Science, Anatomy, Embryology, Neorology, dejareview Pharmacology, Flash cards Biochemistry. Vsetky tieto knihy su naozaj dobre napisane a dobre sa citaju.
Na test som sa pripravovala s Q-Bank z Kaplanu, ktora bola tiez dobra, ale mala som pocit, ze otazky sli viac do detailu ako na skutocnom teste. Teraz sa skusam pripravovat na STEP 2 pomocou Q-Bank od USMLEWorld, tak uvidime, ci to prinesie cosi viac :-)
Aj napriek tomu, ze som precitala vsetku hore uvedenu literaturu dosiahla som len skore 195. Takze trosku stresujem, ako neskor najdem rezidencne miesto, ale to je este daleko. este ma cakaju dalsie dve skusky :-)
Tak zelam vela uspechov a pevne nervy!

Již asi 5 let sledují úspěchy lékařů ,kteří se snaží o residenturu v USA.Musím říci, že každým rokem je úspěch přijetí stále těžší ,hlavně si myslím je to tím ,že počet zájemců pracovat v USAje každým rokem neskutečně velký a to díky velkému počtu lékařů kteří se hlasi nejen z Evropy,ale i z Asie a arabského světa.Situace je asi taková, že při složení zkoušek step 1, 2 , 2CS PASS NAPOPRVE při počtu bodů kolem 235 je šance získat interview velice malá.Musíte mít body kolem 250 ,aby jste měli šanci získat interview a kolem 260 šanci na dobrou nemocnici.Při opakované zkoušce step2 Sc snad je lepší i odstoupit od match,šance budou pramalé.
Při interview je velice důležité mít také perfektní angličtinu.
Všem ,kteří se snaží uspět přeji pevně nervy vytrvalost a hodně štěstí.

No to mi vela odvahy teda nedodalo :-) Ale skusit to musim :-) Mne je viac menej jedno na aky rezidencny program sa dostanem. Skor len dufam, ze sa niekam diostanem. Urcite skusim menej ziadane obory a oblasti, kde nie je vela lekarov. Samozrejme by som rada ostale pri ortopedii, ale mylsim, ze tam sa urcite volne miesto pre mna nenajde. Takze uvidime. Snad spravim STEP2 lepsie a samozrejme budem skusat najst nejaku cestu do USA.....
Zuzana

Samozřejmě, že o rezidenční místa v USA mají zájem lékaři z celého světa a tím pádem je (naštěstí) konkurence. Na této webovské stránce se snažím vysvětlit všechny mně známé strategie jak maximalizovat šance na úspěch, ale nikomu nic zaručit nemohu ani nejsem schopen odhadnout individuální naděje na úspěch. Co mohu ale s naprostou jistotou zaručit je, že pokud po neúspěšné zkoušce Step 2 CS další snažení a Match vzdáte, určitě se lékařem v USA nestanete. Podotýkám, že Step 2 CK jsem dvakrát neudělal. Šel jsem tam tedy potřetí. Step 2 CS jsem dělal nadvakrát. Step 1 i Step 2 CK jsem nakonec udělal pod 200 bodů. Přesto jsem se dostal do jednoho z nejlepších rezidenčních programů v USA; hlavně díky pár rokům výzkumu v USA a díky tomu, že jsem odmítl místo v méně prestižním rezidenčním programu ve Framinghamu a rozhodl se počkat a za rok jít na Match znovu. Framingham prostě nebyl můj "top notch". Takový postup ale nedoporučuji, protože mě to stálo roky času; proto jsem také vytvořil tuto web stránku, abych varoval před chybami, které jsem udělal a abych podal co nejvíce informací pro zdárný úspěch. Prezentuji zde vše, co vím. Zbytek je na vás.
Mám spolužáka, který po prvním neúspěšném pokusu o Step 1 další "Steps" vzdal. Dodnes toho lituje ačkoli je kardiochirurgem na velmi prestižním pracovišti v ČR. V USA jsem pracoval s Američanem, který se rozhodl být lékařem ve svých 40 letech. Předtím byl farářem. Šel tedy na lékařskou fakultu. Rezidenturu ukončil ve svých 48 letech. Dnes tvrdí, že to bylo jedno z jeho nejlepších rozhodnutí v životě. Rád bych zde citoval Marka Twaina: "Twenty years from now you will be more disappointed by the things you didn't do than by the ones you did". Ještě bych rád citoval jednoho ze svých „attendings“ Dr. Copasse, který mě učil Emergency Medicine v Harborview Medical Center v Seattlu. Když jsme si povídali o mé budoucí kariéře, řekl: "Go for the top notch". Volně by se to dalo přeložit jako: "Nedělej žádné kompromisy".
Samozřejmě, že je nejjednodušší něco vzdát; nevyžaduje to žádné úsilí, žádné investice. Kdyby se vzdával Sheckleton při své polární výpravě, asi těžko by se vrátil s celou posádkou zpět do Anglie, Edison by zcela určitě „nedopiplal“ žárovku a Watt by nikdy nevylepšil a nezprovoznil parní stroj. Řekl bych, že tihle lidé měli jedno společné: následovali svůj sen a nevzdávali se. Kdyby se nechali řídit pravděpodobností úspěchu, zcela určitě by to vzdali. Nechci přirovnávat rezidenty k Edisonům ani Sheckletonům; chci jen říct, že kdyby člověk nepodstoupil v životě žádná rizika, nemělo by asi ani cenu vstávat ráno z postele. To, jestli někdo chce nebo nechce být lékařem v USA, je v podstatě "jen" rozhodnutí. Všechno ostatní je sekvence úkonů a úkolů, které k tomuto cíli vedou. Já jsem se řídil tím, že jsem se zbytečně nezatěžoval ani nerozptyloval detaily o příliš daleké budoucnosti; jak říkají Američané "One step at a time". Dnešním zájemcům bych doporučil se nejprve rozhodnout, dále "one step at a time" a pak houževnatost hlavně se nevzdávat. Ještě k těm zárukám úspěchu: Jsem si jist, že kdo o to opravdu stojí tak se do rezidentury v USA dostane, i když zadarmo se rezidenční místa nerozdávají. Zuzaně a všem dalším odhodlaným přeji hodně štěstí. Zvládnete to.